přeskočit k navigaci »

úvod > nominace > lázně k nominaci > Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně patří k nevýznamnějším a největším lázeňským areálům České republiky. Zdejší prameny byly známy již od 16. století. V roce 1805 postavil ordinář tepelského kláštera dr. Johann Josef Nehr na místě původní dřevěné chýše u Křížového pramene první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. V roce 1808 se místu dostává oficiální jméno Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene.

Veřejnými lázněmi byla osada prohlášená v roce 1818. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach. Za finanční podpory opata Karla Gaspara Reitenbergera vytvořili zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí v letech 1817-1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální prostorové členění města vytvořené Václavem Skalníkem pak ještě ve 20.–30. letech 19. století dotvořil Josef Esch do formy mnohonásobně hierarchizovaného urbanistického okrsku lázeňského centra, ne nepodobného antické akropoli. Urbanistická koncepce tří obestavěných umělých teras kolem přírodně krajinářského parku je z větší části zachována dodnes. Architektura dochovaných staveb pochází ve většině z přelomu 19. a 20. století v historizujícím stylu s charakteristickým užíváním dvouvěžových průčelí v evokaci francouzské Riviéry.

 

Kolonáda Křížového pramene

Kolonáda Křížového pramene

Na místě dřevěného přístřešku a jednoduchého stavení z roku 1789 u Křížového pramene byla v letech 1818–1826 postavena majestátní sloupová hala, kolonáda Křížového pramene, kterou neslo 8 x 9 iónských sloupů. Autorem architektonického plánu byl zřejmě Georg Fischer a stavbu provedl tepelský klášterní architekt Anton Thurner z Přimdy. Jednotlivé kolonádní haly vymezovaly uprostřed volné prostranství, atrium, kde byla umístěna busta dr. J. J. Nehra. Při novém jímání pramene v letech 1912-1913 nahrazen přesnou replikou.

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Nad vývěrem nejstaršího zachyceného minerálního pramene, pojmenovaném po králi Ferdinandovi I., nechal zbudovat v letech 1826–1827 opat K. G. Reitenberger pavilón s kolonádou podle projektu J. Esche. Kompozice sestává ze tří částí, z nichž ve středové pozici vystupuje kruhový gloriet v dórském řádu s nízkou bání, propojený východně i západně nižšími křídly kolonády, s postranními obdélnými pavilóny s portiky ukončenými archivoltou. Kolonáda se dosud dochovala v intaktním stavu je tak nejstarší dochovanou klasicistní stavbou nad prameny v Mariánských Lázních.

Pavilon Karolinina pramene

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Původně zde stál kruhový pavilón, monopteros s osmi korintskými sloupy a kupolí z roku 1811. Ten byl roku 1823 nahrazen novým opět kruhovým pavilónem. V rámci nového jímání Karolinina pramene byl pavilón v roce 1872 podle projektu Friedricha Zicklera přestavěn a rozšířen o dvě nižší postranní křídla Pojmenování pramene podle manželky císaře Františka I., Karoliny Augusty. Při rekonstrukci promenády v roce 1989 byla postavena kopie původního pavilonu.

Pavilon Lesního pramene

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Na místě původního dřevěného pavilónu z roku 1827 byl v roce 1840 postaven kruhový pavilon se sloupy nesoucí kupoli s lucernou. V roce 1840 nechal opat Melchior Mahr hroutící se pavilonek zbourat a postavit nový kruhový templ. Dnešní klasicizující kolonáda byla postavena v roce 1869 podle plánu Friedricha Zicklera. Jde tak o rozvinutí základního typového schématu mariánskolázeňských promenádních koridorových prostorů. Původně byl pavilón plně otevřen, při přestavbě v letech 1955-1957 byla ale celá kolonáda zasklena.

Lázeňská kolonáda se Zpívající fontánou

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Na místě starého Promenádního sálu byla v letech 1888–1889 vystavěna, podle projektu proslavených vídeňských architektů Hanse Miksche a Juliana Niedzielského, nová litinová kolonáda ve vznosných novobarokních formách. Stavbu provedl kynžvartský stavitel Johann König. Nosná konstrukce z oceli byla vyrobená mostárnou I. G. Griedel z Vídně a litinovou dekoraci dodaly Salmovské železárny v Blansku. Blanenské železárny tak zhotovily deset let po Vřídelní kolonádě v Karlových Varech ještě vznosnější a velkolepější kolonádní stavbu. Mariánskolázeňská kolonáda byla nejdelší kolonádou v lázeňských městech. Před kolonádou byla vybudována v letech 1982-1986 podle návrhu ak. architekta Pavla Mikšíka Zpívající Fontána.

Pavilon Rudolfova pramene

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Pramen nesoucí jméno korunního prince Rudolfa se původně jmenoval Luční. Při novém jímání byl nad pramenem v letech 1901-1902 postaven dnešní dřevěný pavilon. Romantická stavba s dekorativně vyřezávanými konstrukcemi připomíná svými detaily dřevěnou Tržní kolonádu v Karlových Varech.

 

Římskokatolický děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Postaven v místech původní kaple Narození Panny Marie z roku 1820 podle projektu architekta Johanna Gottfrieda Gutensohna z bavorského Mnichova v letech 1844-1848 v novobyzantském slohu. Stavbu baziliky na oktogonálním půdorysu realizoval klášterní architekt Anton Thurner za pomoci pražského stavitele a sochaře Josepha Krannera. Vnitřní výzdobu provedli štukatéři Bader z bavorského Mnichova a Pellegrini z Prahy, arch. Bergmann z Prahy, malíři Carl von Hampel z Vídně, Kratzmann z Prahy, Strauss a Hochenögg z bav. Mnichova. Sochařská výzdoba je dílem pražského sochaře Jos. Maxe, jeho dílny a jeho žáka Josefa Parise. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie je zároveň jednou z prvních monumentálních sakrálních staveb v duchu romantického historismu v Čechách.

Centrální lázně – původně Staré lázně

Kolonáda Ferdinandova pramenea

V místech původního dřevěného objektu s koupelnami z roku 1786 byl roku 1808 vybudován tepelským opatem nový lázeňský dům zvaný Traiteurhaus. Po vzniku Nových lázní roku 1827 byl nazván Staré lázně. V roce 1870 byl přestavěn stavitelem Friedrichem Zicklerem v novoklasicistním stylu a posléze do roku 1892 nahrazen monumentální novorenesanční novostavbou vyprojektovanou architektem Josefem Schafferem. Ze Starých lázní bylo v původní podobě zachováno pouze příčné jižní křídlo.

Nové lázně

Kolonáda Ferdinandova pramenea

Nové lázně byly postaveny v roce 1827 podle plánů Josefa Esche. V roce 1868 byly rozšířeny a v letech 1893-1895 nahrazeny monumentální novostavbou ve stylu italské novorenesance se čtyřmi věžemi. Vstupní rizalit svírá dvojice věží. Projekt zpracoval Josef Schaffer evokujíc stavby Charlese Garniera z Riviéry. Do lázeňského komplexu jsou zakomponovány exkluzivní Římské lázně a Královská kabina, kterou využíval při svých návštěvách anglický král Edward VII. Nové lázně patří k nejhonosnějším lázeňským objektům ve střední Evropě, navíc jsou dodnes plně funkční.

Společenský dům Casino

Společenský dům Casino

Původně tu byla restaurace se společenským sálem nazývaná Kursaal, patřící k Novým lázním. V letech 1899-1900 proběhla přestavba ve stylu italské novorenesance. Přesto autor projektu, Josef Schaffer, při této přestavbě zachoval ústřední velký sál z roku 1867.

 

Zdroj: Mezinárodní projekt Národního památkového ústavu "Lázně a lázeňství v kontextu světového vývoje"

 
 
 

SpaArch

Habrová 1445
363 01 Ostrov

Tel.: +420 123 456 789
E-mail: info@spaarch.cz