přeskočit k navigaci »

úvod > nominace > lázně k nominaci > Karlovy Vary

Karlovy Vary

Karlovy Vary jsou největší a nejvýznamnější lázně České republiky s početnými prameny minerálních vod. Jejich léčebné vlastnosti se uvádějí od středověku, samy lázně nesou jméno císaře Karla IV. Na stavební podobě dochovaného celku se podílelo několik staletí.

Z barokního období města se dosud dochovala kromě děkanského chrámu sv. Maří Magdalény celá řada objektů s původními hrázděnými konstrukcemi. Jedním z nestarších a nesporně nejznámějších karlovarských domů je dům "Petr" (pův. "U zlatého vola" 1706-1709), dům "Maltézský kříž" (1706) na Staré Louce a sousední dům "Krásná královna" (1718-1719). Významným objektem je rovněž barokní dům "Sedm planet" na Tržišti, kde stojí i majestátní sloup Nejsvětější Trojice z roku 1716. Koncem 18. a počátkem 19. století se v zástavbě uplatnil klasicismus, empír a biedermeier. Zcela dominantní vliv na celkové vnímání města má ale zejména doba historizujících slohů a secese 2. poloviny 19. století až počátku 20. století. Nejvýznamnější stavby vznikly v období 1855-1914.

 

Děkanský chrám sv. Maří Magdalény

Děkanský chrám sv. Maří Magdalény

V roce 1732 byl položen základní kámen k novostavbě kostela sv. Maří Magdalény podle projektu K. I. Dientzenhofera. Z několika variant bylo přijato místo původního gotického kostela nad Vřídlem. Stavba pak byla dokončena roku 1736. Svým architektonickým řešením dynamického baroka se řadí mezi nejkrásnější stavby K. I. Dientzenhofera v českých zemích. I suterén se svým náročným statickým řešením, přeměněný v 19. století na kryptu, je přístupný veřejnosti.

Sadová kolonáda

Sadová kolonáda

V letech 1880-1881 byl v Městském parku za Vojenským lázeňským domem postaven koncertní sál s restaurací, zvaný podle dodavatele litinových prvků z blanenských železáren, Blanenský pavilón. Stavbu navrhli vídeňští architekti F. Fellner a H. Helmer rok po dostavění litinové Vřídelní kolonády. Teprve v průběhu stavby byl celý komplex koncertního sálu doplněn o krytou promenádní část, která propojila Sadový pramen vyvěrající v suterénu Vojenského lázeňského ústavu s koncertním sálem. Koncertní sál byl zbořen v roce 1966. Zbytek Sadové kolonády prošel v nedávné době nákladným restaurováním.

Mlýnská kolonáda

Mlýnská kolonáda

V místech, kde stál původně mlýn bylo v polovině 18. stol. (1746) provedeno jímání Nového pramene (dnešní pramen Rusalka) a za Marie Terezie zde byly vybudovány Mlýnské lázně. V roce 1811 zde byla postavena podle plánu drážďanského stavitele A.Giesela dřevěná empírová kolonáda, kterou v letech 1871-1882 nahradila stavba kamenné kolonády podle projektu Josefa Zítka. Neorenesanční sloupová stavba kryje celkem pět pramenů – Mlýnský, Skalní, Libušin, Knížete Václava a Rusalčin. V kolonádě je 124 sloupů, kolonádní orchestřiště zdobí alegorické reliéfy od karlovarského sochaře Václava Lokvence. Na balustrádě střešní terasy stojí dvanáct alegorických soch, jež představují jednotlivé měsíce roku.

Tržní kolonáda

Tržní kolonáda

Na místě zbourané staré karlovarské radnice na Tržišti byla v roce 1883 vybudována provizorní dřevěná kolonáda podle projektu vídeňského atelieru F. Fellner a H. Helmer. Kolonádu ve švýcarském stylu s ozdobnou dřevořezbou provedl tesařský mistr Oesterreicher z Vídně. V roce 1904 byla kolonáda prodloužena o pravou část s velkou apsidální nikou s vývěrem Tržního pramene. V levé části vyvěrá pramen Karla IV. Malebné dřevěné krajkoví kolonády působilo natolik silně, že se původně provizorní stavba stala postupem doby symbolem lázní a v letech 1991-1993 byla v rámci rekonstrukce provedena znovu ve věrné kopii.

Kolonáda zámeckého pramene – Zámecké lázně

Kolonáda zámeckého pramene – Zámecké lázně

U zámecké věže, v místech klasicistní kolonády Zámeckého pramene, byla vybudována v letech 1910-1912 nová Kolonádu Zámeckého pramene podle projektu profesora Friedricha Ohmanna, který zde navrhl také výtah na Zámecký vrch. Architektonický výraz je řešen ve stylu nové klasiky, novoklasicismu počátku 20. století, což je nejvíce zřetelné použitím typického glorietu. Dále zde byl umístěn původně otevřený Sluneční dvůr a Výstavní hala. Dnes je objekt přebudován na Zámecké lázně.

Císařské lázně – Lázně I.

Císařské lázně – Lázně I.

Na místě barokního pivovaru byla postavena v letech 1893-1895 nová lázeňská budova rašelinových lázní. Plány pochází od vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera. Podle honosného císařského apartmá s koupelnou a salonem byly lázně zvány Císařské. V prvém poschodí byl umístěn sál švédské gymnastiky s tělocvičným zařízením. Stěny sálu zdobí malby od Eduarda Lebiedzkeho z Vídně a v odpočívárnách plátna od Wilhelma Schneidera z Karlových Varů znázorňující setkání všech známých hostů lázeňského města. Zdrojem inspirace architektonických forem byla francouzská renesance a klasicizující barok. Skladba kompozičních prků vychází z lázeňské budovy a Casina postavených Charlesem Garnierem ve francouzských lázních Vittel v roce 1884. Dispozice lázeňského provozu v karlovarských Císařských lázních je však naprosto jedinečná.

Lázně III. – Kurhaus

Lázně III. – Kurhaus

Jako místo ke stavbě nové lázeňské budovy, kde by se vykonávaly všechny léčebné výkony spojené s lázeňskou léčbou v Karlových Varech, byla vybrána lokalita severozápadně od Mlýnské kolonády, za výchozem skály sv. Bernarda (v místech dnešního Skalního pramene), který původně spadal ostře do koryta řeky Teplé. Projekt stavby vypracovali v roce 1863 L.Renner, G.Hein a E.Labitzký. Dokončení a slavností otevření objektu, původně označovaného jako "Kurhaus", proběhlo 10. září 1866. Architektonický výraz čerpá z tehdy módních předloh raného historismu s neogotickými a neorománskými motivy. Nejhodnotnějším prostorem objektu je nepochybně Slavnostní sál (Cursaal) v patře objektu.

Divadlo

Divadlo

V místech, kde stávala stará divadelní budovy z časů Dr. Bechera, bylo postaveno v letech 1884-1886 podle projektu F.Fellnera a H.Helmera z Vídně nové divadlo. Architektonický výraz je inspirován barokem a rokokem. Na malířské výzdobě se podílel jeden z nejpřednějších představitelů vídeňské secese – G. Klimt spolu se svým bratrem E. Klimtem a F. Matschem (opona).

Vojenský lázeňský ústav

Vojenský lázeňský ústav

Postaven podle plánů W. Hagenauera v letech 1853 – 1855. Původně byl o jedno podlaží nižší, navýšen byl až v roce 1924. Přísný, ještě empírový výraz původní fasády byl doplněn o vysoký pilastrový řád s iónskými hlavicemi, sochařskou výzdobou i tzv. trofejemi. V přízemí se nacházely lázeňské provozy, v horních podlažích byly 33 pokoje s předsíněmi pro důstojníky a 210 lůžek pro mužstvo. Do dnešních dnů se vzácně dochovala domácí kaple se sousoším Ukřižování od předního českého sochaře V. Levého. V jídelně je umístěn i známý velkoplošný obraz Objevení Vřídla od W. Kandlera z roku 1848.

Alžbětiny lázně

Alžbětiny lázně

Stavba Alžbětiných lázní (Lázně V) byla postavena v letech 1905–1907 podle projektu městského inženýra a stavitele Franze Drobneho. Architektonický výraz objektu čerpá z neoklasicistních staveb. Podle vlastních slov projektanta, byla volena jednoduchá podoba navazující na empírové příklady. Hlavní průčelí má konvexně vydutý střední rizalit a předstupující nárožní křídla mají uplatněny sloupové lodžie, navazující na motiv antického portiku či stoiy. Taktéž v interiéru vstupní haly můžeme spatřit reliéfy symbolizující lázeňství, inspirované motivy římské antiky.

Grand hotel Pupp

Grand hotel Pupp

Velkolepý a proslavený hotelový komplex Grandhotel Pupp a Parkhotel Pupp počal procházet pronikavými přestavbami již koncem 70. letech 19. století. Do současné podoby byl upraven až na přelomu 19. a 20. století. V letech 1905-1906 byl postaven Slavnostní sál. Neobarokní až rokokový ráz Slavnostního sálu kontrastuje s uměřenou francouzskou neorenesancí Grandhotelu. Návrh stavby byl zadán již známé a osvědčené dvojici vídeňských architektů Ferdinandu Fellnerovi a Hermannu Helmerovi. Stavební plány ale ve skutečnosti patrně vypracoval architekt Alfréd Bayer, který s ateliérem Fellner a Helmer úzce spolupracoval. Soubor jednotlivých budov Grandhotelu byl s konečnou platností scelen v neobarokní palác v roce 1936.

Hotel Imperial

Hotel Imperial

Ve výšinné poloze nad lázeňským centrem byl postaven v letech 1910 – 1912 majestátní a na svou dobu nejmodernější hotel Imperiál. Projekt připravil francouzský architekt Ernest Hébrard v letech 1908-1909 a vychází z kompozice hotelu Royal Alberta Hébrarda ve francouzských lázních Evian-les-Bains z roku 1909. Konečný projekt vypracoval profesor Juan Kronfuss z Buenos Aires a architekt R. Thiele.

 
 
 

SpaArch

Habrová 1445
363 01 Ostrov

Tel.: +420 123 456 789
E-mail: info@spaarch.cz