přeskočit k navigaci »

úvod > nominace > lázně k nominaci > Františkovy Lázně

Františkovy Lázně

Františkovy Lázně jsou jedny z nejvýznamnějších lázeňských celků České republiky, jak svou velikostí a významem, tak zejména kvalitou dochované zástavby. V památkovém fondu České republiky reprezentují vynikající příklad klasicistních lázní, doplněných architekturou jemného historismu a nového klasicismu.

Místní prameny byly známé již ve středověku, kdy patřily městu Cheb. Roku 1714 byla u vývěru oblíbené kyselky postavena kaple a dřevěný hostinec s kabinkami pro koupele. O založení lázní se zasloužil chebský lékař Dr. Bernhardt Adler. Lázně byly oficiálně založeny v roce 1793 a místo nazváno podle císaře Františka II. Od počátku bylo lázeňské město budováno cíleně a jednotně v architektonickém výrazu vznešeného empíru a klasicismu. Již v roce 1791 připravil stavební ředitel českých kamerálních statků abbé Tobias Gruber první regulační plán. Osou lázeňské zástavby se stala Císařská ulice (dnes Národní třída), která směřovala k hlavnímu prameni, pojmenovanému na počest císaře Františkovým pramenem. Střed města vytvářela pravidelná uliční síť se čtyřmi šachovnicově propojenými ulicemi, přičemž hlavní osy byly pohledově ukončené výraznými dominantami či prostory. Jižní point de vue představoval osmiboký pavilón nad Františkovým pramenem, severní průhled ukončovala pyramida. Celý komplex města obklopovaly rozlehlé parky v přírodně krajinářském anglickém stylu. Nad všemi prameny byly postaveny ušlechtilé pavilóny. V roce 1865 byly Františkovy Lázně povýšeny na město. Pro výjimečnou ucelenost a dochování lázeňské architektury byly prohlášeny v roce 1992 městkou památkovou rezervací.

 

Pavilón Františkova pramene

Pavilón Františkova pramene

Nad hlavním pramenem zdejších lázní nechal vystavět první dřevěný pavilón hrabě Kolowrat již roku 1789. V roce 1793 byl postaven nový pavilón ve tvaru oktogonu s měděnou kupolí. V roce 1832 byl na jeho místě vybudován podle plánu inženýra Josefa Esche z října 1831 nový klasicistní pavilón. Kruhová centrála v monumentálním dórském řádu, původně zcela otevřená, je ukončená nízkou bání. Vedle něj stála již od roku 1817 kolonáda v římsko-dórském řádu. V noci z 31. září na 1. října 1914 stará kolonáda vyhořela a již nebyla obnovena.

Nová kolonáda s Plynovými lázněmi

Nová kolonáda s Plynovými lázněmi

Naproti staré kolonádě byl nad vývěrem Plynového pramene postaven v roce 1811 první dřevěný pavilón a v roce 1826 lázeňská budova se třemi koupelnami a společenským sálem. V roce 1912 byl postaven podle projektu Gustava Wiedermanna nový pavilón Plynových lázní s krytou kolonádou v duchu nové "klasiky". Toskánským sloupovím s dominantním nárožním rizalitem na způsob antického chrámu in antis, se programově architekt i městská rada vraceli ke "vznešenému" slohu staré kolonády.

Luisin pramen a Studené vřídlo

Luisin pramen a Studené vřídlo

Luisin pramen je druhým nejstarším pramenem ve Františkových Lázních a nese jméno po císařovně Luise. V těsné blízkosti vyvěrá i další pramen nazývaný Studené vřídlo. V letech 1826-1827 byl postaven podle projektu krajského inženýra Wenzela Stöhra nad pramenem empírový pavilón. Centrální stavba na oválném půdorysu je otevřena arkádami se středovým tamburem završeným nízkou bání. Forma pavilónu upomíná na raně křesťanské centrály a může sloužit za příklad sakralizace profánní stavby ve jménu kultu zdraví.

Kolonáda Solného a Lučního pramene

Kolonáda Solného a Lučního pramene

Pozdně klasicistní stavba stojící ve slatiništi na 1116 pilotech byla dokončena v roce 1843. Kolonádu postavil plzeňský stavitel František Filous. Kompozice sestává z pěti částí, z nichž ve středové pozici vystupuje převýšený tříosý rizalit s trojúhelným štítem zastřešený sedlovou střechou, na který se napojují nižší boční křídla ukončená krajními předstupujícími rizality. V severním křídle je pavilón Solného pramene, na konci jižního křídla pavilón Lučního pramene. Půdorysným i hmotovým řešením je objekt inspirován jednak již zavedenými schématy jako kolonáda Ferdinandova pramene v Mariánských Lázních, a rovněž i klasicistními italskými lázeňskými stavbami (Montecatini, Bagni di Luca, San Pellegrino v tehdy ještě rakouském Toskánsku a Lombardii).

Společenský dům

Společenský dům

Základní kámen nejstarší veřejné stavby ve Františkových Lázních byl položen v roce 1793 a stavba byla dokončena v roce 1795. Budovu se starým sálem doplnila v roce 1876 nová stavba podle projektu Gustava Wiedermanna v novorenesančních formách, zastřešená mohutnou neckovou kupolí. Svými rozměry i hmotovou dispozicí se Společenský dům stal novou dominantou lázní.

Lázně I. (Loimannovy lázně II.)

Lázně I. (Loimannovy lázně II.)

Klasicistní přízemní stavba z roku 1840 byla postupně doplňována přístavbami a dokončena v roce 1872 ve stylu jednoduchého italizujícího klasicismu. Poskytovaly se zde slatinné a minerální koupele, parou ohřívaná voda byla dřevěným potrubím rozváděna k jednotlivým koupelnám.

Lázně II. (Císařské lázně)

Lázně II. (Císařské lázně)

Stavba z let 1878-1880 podle projektu Karla Haberzettla a Gustava Wiedermanna, financovaná petrohradským bankéřem Singerem. Jednopatrový objekt se středním vstupním pavilonem a bočními koupelnovými křídly seskupenými do čestného dvora v novorenesančním duchu. V zadním traktu byl již v době výstavby umístěn bazén.

Lázně III. (Cartellieriho lázně)

Lázně III. (Cartellieriho lázně)

Lázeňský lékař Dr. Cartellieri si postavil u nově objevených pramenů v roce 1864 své vlastní lázně. Budova se dvěma křídly postavena podle projektu G.Wiedermanna v duchu romantického historismu. Ve své době byla vybavena nejmodernějším lázeňským zařízením, např. Schwarzovy vany s dvojitým dnem, podávány slatinné a železité koupele.

 

Lázeňská poliklinika (nová stáčírna minerálních vod)

Lázeňská poliklinika (nová stáčírna minerálních vod)

Na místě předchozích budov starých stáčíren z let 1794 a 1816 postavena roku 1892 podle projektu Josefa Paschera nová stáčírna v duchu okázalého neobaroka. Vedle Františkova pramene se expedoval i Studený pramen, Solný a Luční pramen a později Nataliin a Kostelní pramen.

 

Dvorana Glauberových pramenů

Dvorana Glauberových pramenů

Dvorana byla postavena v roce 1930 na místě, kde byly v roce 1920 nalezeny nové prameny Kostelní, Glauber III a Glauber IV. Stavbu projektoval Ernst Engelhart v podobě velké klasicizující Pitné haly. Nad středem sloupové haly se klene velká elipsovitá nástavba s tamburem, osvětlujícím interiér haly, zastřešená oblou kupolí. Plastiky vytvořil chebský sochař Karl Wilfert a pramenné skříně Adolf Mayerl.

Kostel Povýšení sv. Kříže

Kostel Povýšení sv. Kříže

Na stavbu kostela uvolnil finanční zdroje sám císař František I. po své návštěvě lázní v roce 1812. Stavba ve stylu ušlechtilého klasicismu byla dokončena v roce 1819. Koncept vycházel ze strohých principů svatyní uplatňovaných již od dob Josefa II. Místo stavby chrámu bylo voleno tak, aby pohledově uzavřelo druhou z urbanistických os lázní. Sousední fara byla postavena v letech 1868-1869 podle projektu Karla Wiedermanna.

Divadlo Boženy Němcové

Divadlo Boženy Němcové

V místech dnešního divadla byla postavena první scéna již roku 1868. Divadlo byla upravená hospodářská budova, která stála v prostoru dnešního parkoviště u Společenského domu. Hrála se zde improvizovaná, sezónní představení a první kočovní herci tady vystoupili již v roce 1808.V roce 1928 byla nahrazena novou stavbou využívající části starého divadla. Novoklasicistní budovu navrhl profesor pražské techniky Arthur Payr.

Zdroj: Mezinárodní projekt Národního památkového ústavu "Lázně a lázeňství v kontextu světového vývoje"

 
 
 

SpaArch

Habrová 1445
363 01 Ostrov

Tel.: +420 123 456 789
E-mail: info@spaarch.cz